Strakapoud velký na našem balkoně

19. prosince 2010 v 14:43 |  Ptáčci
Strakapoud velký (Dendrocopos major)
Na balkon k nám chodí strakapoud, ale asi má nějaké předsudky proti fotografování.
Přistává na jediném místě na rohu zdi, zásadně v protisvětle, když nesvítí slunce,  a aby byl co nejdál od okna, tedy i od fotoaparátu.
Je nesmírně plachý, často sedí bez pohnutí i 5 minut a jen kroutí hlavičkou ze strany na stranu. Pak drobnými poskoky přehopsá k připravenému loji, ale často se ho ani nedotkne a zase uletí. Ostatní ptáčky na balkoně velkopansky přezírá a připadá mi, že je považuje za jakési ptačí myši či jinou havěť.
Všichni v rodině mají příkaz upozornit mě, když se objeví, ale než se fotoaparát spustí, než ho nastavím, než strakapouda konečně "najdu" v teleobjektivu, je tam jenom zeď a strakapoud je pryč. Já bych řekl, že to jsou samé naschvály.

Na následujícím obrázku se na něho (přesněji na ni) můžete podívat.
I když obrázek není kvalitní, zdá se mi, že odlesk v jeho oku je šibalský a svědčí o tom, že se stále dívá do pokoje, jestli se něco nepohne.
Strakapoud velký
 

Kos černý na našem balkoně

14. prosince 2010 v 1:11 | Oplatkovi |  Ptáčci
Kos černý (lat. Turdus merula) střeží náš balkon
Na našem balkoně v 5. poschodí se ubytoval kos. Sice u nás nehnízdí, ale balkon hlídá proti všem vetřelcům včetně ostatních kosů, a vyhání dokonce i sýkorky. Jen ke strakapoudovi má respekt, tak ho nechává na pokoji. Ale strakapoud je daleko opatrnější, takže při jakémkoliv náznaku nebezpečí ihned odletí.

Kos černý



Slovník SLOVOP On-Line opět funkční!

12. prosince 2010 v 21:16 | Ing. Oldřich Oplatek |  Aktuálně
Po delší odmlce způsobené technickými problémy jsme dnes spustili na nové adrese internetový slovník SLOVOP 2010 ON-LINE

Slovník SLOVOP 2010 ON-LINE je dostupný na našich nových stránkách www.oplateko.cz , které prozatím nejsou funkční, ale doufáme, že se nám je podaří v dohledné době zprovoznit.
adresa www.oplateko.cz nahrazuje naši dřívější adresu www.oplatek.cz, o kterou jsme bohužel nedopatřením přišli. Adresa www.oplatek.cz neobsahuje žádné informace o firmě Oplatek software . V případě zájmu přejděte na adresu www.oplateko.cz .

Úplná adresa odkazu na SLOVOP ON-LINE je:

 


Kam se poděly stránky www.oplatek.cz?

8. prosince 2010 v 0:15 | Ing. Oplatek |  Aktuálně

Doména oplatek.cz již neobsahuje původní obsah, na který byli naši zákazníci zvyklí. Podrobnější informace o našich původních stránkách www.oplatek.cz jsou uvedeny v článku na novém blogu Kam se poděly stránky www.oplatek.cz?

Původní stránky obnovujeme na stránkách s novou adresou URL www.oplateko.cz.

Pokud jste byli našimi zákazníky a máte zájem o některé z dříve nabízených produktů, můžete nám napsat na emailovou adresu oplateko[zavináč]volny.cz.

Na blogu www.blog.cz/oplateko budeme postupně zveřejňovat informace o nové verzi programu Filatelop 7, který je funkční pod Windows XP/7.

FILATELOP (3) - Skenování a úpravy obrázků

7. března 2010 v 19:58 | Ing. Oldřich Oplatek |  Filatelie
Tato kapitola obsahuje příklady skenování, úprav a vkládání obrázků do sbírky v programu FILATELOP.
Uživatel má vždy možnost provádění úprav obrázků svým oblíbeným grafickým editorem.
V následujících příkladech budeme používat pouze funkce zabudovaného grafického editoru FILATELOP.
Pro informaci uvádím, že všechny ukázky jsou ze skeneru Canon - CanoScan 5600F.

Uvedeme dva příklady:

Příklad 1 - Vložení líce a rubu pohlednice;
Příklad 2 - Vložení, oříznutí a úpravy známek ze skenu většího počtu známek.

Příklad 1 - Vložení líce a rubu pohlednice

Do sbírky vložíme pohlednici s obrázkem císaře Františka Josefa z r. 1908:
Nejprve vložíme do katalogu, tj. seznamu sbírky, nový záznam s následujícími údaji:
Stát = Öst
Druh = Ansichtskarte
Katalog (číslo) = 1
Datum vydání = 1908
Téma = K 60ti letému panování našeho císaře
Pro skenování obrázku, grafické úpravy a vložení do záznamu nyní stiskněte tlačítko s modrou tužkou.

Následně se zobrazí okno Otevřít soubor pro grafický vstup.
Vpravo se zobrazí obrázek, který můžete ihned editovat stiskem tlačítek:

- Standardní editor pro použití externího grafického editoru, který se definuje v záložce nastavení Hlavního okna programu.

- Editor FILATELOP pro úpravy zabudovaným grafickým editorem v programu FILATELOP.

Pro Skenování stiskněte tlačítko Skenovat. Po zvolení skeneru ze seznamu skenerů stiskněte OK. Program zavolá TWAIN ovladač skeneru a následně se zobrazí např. následující okno ovladače, pokud stisknete tlačítko Náhled:


Po stisku Skenovat a naskenování se provede návrat do programu FILATELOP a v okně Otevřít soubor se zobrazí naskenovaný obrázek, v tomto případě v rozlišení 600 dpi, i když pro pohlednicové formáty běžně stačí rozlišení 150, 200, 300 nebo 400 dpi - záleží na nárocích uživatele.
Po návratu ze skeneru se naskenovaný obrázek uloží do dočasného souboru na disku. Tento obrázek lze kdykoliv znovu otevřít v grafickém editoru z položky menu Předchozí sken po stisku pravého tlačítka myši nad právě zobrazeným obrázkem.

Okno Otevřít soubor po dokončení skenování:
Obrázek nyní potřebujeme otočit a oříznout, takže stiskneme tlačítko Editor FILATELOP.
Zobrazí se následující okno grafického editoru:

Nejprve obrázek otočíme tak, aby strany ležely správně svisle a vodorovně. Stiskneme tlačítko Otočení. Zobrazí se následující okno Otáčení:

Úhel otočení se určí graficky podle čáry proložené podle hrany obrázku.
Čára pro určení úhlu se definuje tak, že levým tlačítkem myši definujete levý krajní bod a pravým tlačítkem pravý krajní bod. Abyste se nemuseli myší přesně "strefovat", máte nahoře vlevo a vpravo červené šipky nahoru a dolů, které jemně posunují příslušné okraje čáry (přesněji: koncové body úsečky".
V políčku Úhel (nahoře uprostřed) se zobrazí úhel ve stupních (v našem případě -2.82 stupně), který lze upravit i z klávesnice, ale je to asi zbytečné. Potom už stiskněte tlačítko Otočit a po otočení se zobrazí upravený obrázek v okně grafického editoru.
Otočený obrázek v okně grafického editoru:

Správně natočený obrázek otočíme svisle stiskem tlačítka 90° v řadě tlačítek nahoře.

Zbývá obrázek oříznout. Držením levého tlačítka myši obrázek obtáhněte.
Program má pro známky funkci Přídavek 1mm z každé strany orámování. Velikost přídavku je závislá na rozlišení obrázku (v našem případě 600 dpi). Tlačítko +mm zobrazí velikost přídavku v bodech pro 1 mm daného rozlišení. Pokud např zde u pohlednice nepotřebujeme přesně 1 mm, můžeme počet bodů přídavku libovolně změnit (vlevo vedle tlačítka +mm). Změnou hodnoty se orámování okamžitě změní, ale pokud zůstává hodnota nezměněna, stiskněte tlačítko Přídavek.
Pro 600 dpi činí hodnota přídavku 23 bodů pro 1mm. To je vhodné u známek, u větších obrázků je lépe tuto hodnotu zvětšit - v našem případě je to 31 bodů, takže se zobrazí následující orámování:
A nakonec stačí stisknout tlačítko Oříznout a obrázek je připraven ke vložení do záznamu:
Protože se jedná o velice krásnou pohlednici, ukážeme si ji v menším zmenšení:

Detail obrázku v měřítku 1:1 při rozlišení 600 dpi vypadá takto:

Pro uložení obrázku na disk slouží následující tläčítka:

Uložit - uložení opraveného obrázku, který byl otevřen ze souboru (pro skenování nemá smysl, protože jméno souboru ještě nebylo zadáno;

Uložit jako - uložení obrázku v editoru do libovolného adresáře pod zadaným jménem;

Výše uvedená tlačítka sice uloží obrázek na disk, ale nepřiřadí jej aktuálnímu záznamu sbírky.

Pro sbírku je třeba upravený obrázek vložit do záznamu, tj. do horního nebo dolního obrázku Hlavního okna.

Pokud neznáme rozlišení obrázku - např po přečtení ze schránky, nelze určit rozměry obrázku. Pro tento případ je určeno následující tlačítko:

Dle základních údajů v aktuálním záznamu automaticky pojmenuje a uloží malý a velký horní obrázek. Jméno obrázku se vytvoří ze Státu, Druhu, Katalogového čísla a údajů pře a za katalogovým číslem. Rozměry obrázku se neukládají, jelikož je bez znalosti rozlišení nelze určit.

Pro obrázky se známým rozlišením má největší význam tlačítko Ulož automat. (= automaticky).

Tlačítko Ulož automat. zobrazí následující okno:

Okno Uložit automaticky uloží obrázek a vypočte jeho rozměry na základě zadaného rozlišení.
Pro větší názornost je v okně umístěn obdélník se zelenou horní polovinou, která informuje o tom, že jste zvolili uložení do horního obrázku náhledu, což je nejčastější případ. Při nastavení ukládání do dolního obrázku se zobrazí obdélník s červenou dolní polovinou.


Rozlišení dpi při skenování je nejdůležitější údaj pro správné uložení obrázku!!!

Aktuální záznam udává informace o nastaveném záznamu a údajích, ze kterých se vytvoří Základ názvu souboru s obrázkem. Základ názvu souboru neobsahuje příponu určující formát uložení obrázku.

Program uloží Originál obrázku s názvem Základ obrázku a připojí za pomlčkou zadané rozlišení.

Velký horní nebo dolní obrázek může být buď zmenšený na polovinu (poloviční obrázek) nebo může mít tzv velikost pro displej - standardně maximální šířku 990 bodů.

Přepínače umožňují zvolit uložení do horního nebo dolního obrázku, a to buď polovičního nebo pro displej.

Maximální rozměry malého obrázku a obrázku pro displej lze změnit v odpovídajících polích.

Z rozlišení se vypočtou rozměry obrysu obrázku, které se uloží do záznamu, pokud je zaškrtnut příznak pro uložení rozměrů obrysu.

Protože při úpravách souborů dochází ke zmenšování obrázků, lze definovat i algoritmus interpolace při zvětšování resp. zmenšování. Při zmenšování někdy dochází u souvislých jednobarevných ploch ke vzniku rastru. Potom můžete popužít jiný algoritmus interpolace, který může vést k lepším výsledkům. U členitých barevných ploch nebývá tento jev patrný.

Soubory se ukládají do adresáře s názvem sbírky s připojeným slovem Stamps, tedy pro sbírku Pohledy to bude adresář PohledyStamps. Originály obrázků se ukládají do podadresáře Orig, tedy PohledyStamps\Orig .

Po stisku tlačítka O.K. se provedou veškeré operace a můžete se vrátit zpět do katalogu a ověřit si správné zobrazení horního, resp. dolního obrázku.

K originálům a odvozeným formátům obrázků se dostanete na Pomocném panelu v záložce Info po stisku tlačítka Další obrázky.

Po stisku Další obrázky se zobrazí okno pro údržbu dalších obrázků (originálu, polovičního, pro displej apod.), případně pro jejich další grafické úpravy či přidání dalších obrázků souvisejících se záznamem. Poloviční obrázek je označen jako HalfScan, obrázek pro displej jako DisplScan, originál jako OriginalScan včetně údaje o rozlišení:

VLOŽENÍ RUBU POHLEDNICE

Postup vložení rubu pohlednice do dolního obrázku záznamu je analogický k předchozímu postupu s tím rozdílem, že při automatickém ukládání zvolíte přepínač pro uložení do dolního obrázku a tím se k Základu názvu připojí slovo Revers.

Pro informaci si nyní ukážeme, jak vypadá rub pohlednice, kterou jsme vložili do naší sbírky:
Záložka Katalog záznamu s náhledem pohlednice, detailu pohlednice a rubem vypadá takto:
Nakonec něco navíc.
Dejme tomu, že chcete změřit šířku oválu s číslicí 60 pod portrétem císaře.
V první řadě se musíme vrátit k originálu obrázku v rozlišení 600 dpi.
Postup:
- V pomocném panelu zvolte záložku Info;
- Stiskněte tlačítko Další obrázky;
- V seznamu obrázků vyznačte OriginalScan 600 dpi;
- Stiskněte tlačítko s tužkou pro přechod do grafického editoru
- V grafickém editoru se znovu zobrazí originál našeho obrázku;
- Nahoře vpravo stiskněte tlačítko Etalony;
- Zobrazí se nový náhled obrázku s ovládacím panelem vpravo;
- V poli Etalony vyberte vodorovné pravítko s rozlišením 600 dpi, které má název "etalonruleH-600.bmp"

- Nastavte rozlišení etalonu i podkladu na 600 dpi;

- Přibližně v nejširším místě oválu vlevo stiskněte levé tlačítko myši;

- Na pozici kurzoru se zobrazí vodorovné pravítko;

- Červenými šipkami nastavte pravítko do požadované pozice nejširšího místa oválu;

- Nyní můžete na pravítku odečíst šířku oválu 24 mm, jak ukazuje následující obrázek.




Příklad 2 - Vložení, oříznutí a úpravy známek ze skenu většího počtu známek.

V předcházejícím příkladu nebylo třeba provádět žádné úpravy obrázku, např. změnu kontrastu, jasu, zesvětlení apod., a to především díky kvalitě skeneru i předlohy. U běžných známek se však takovým operacím nevyhneme.

Pro skenování známek není vhodné používat zásobníkové karty či listy s průhednými fóliovými pásky, které jsou vidět a navíc se lesknou. Výhodnější je naskládat známky na sklo skeneru a přikrýt je černou folií nebo papírem. Lepší je nelesklá folie, protože struktura vláken černého papíru bývá viditelná.

Zpracování obrázků z většího počtu naskenovaných známek si ukážeme na příkladu vložení německých známek 166-170 z období tzv. Výmarské republiky z roku 1921. Kompletní řadu tvoří vice známek s čísly 158-176.
Nejprve do sbírky vložíme známky s následujícími údaji (DR=Deutsches Reich, Wz= Wasserzeichen, průsvitka:
DR 166 Freimarken: Schmied; Wz. 1 Rauten 80 Pf
DR 167 Freimarken: Bergarbeiter (nach rechts); Wz. 1 Rauten100 Pf
DR 168 Freimarken: Bergarbeiter (nach rechts); Wz. 1 Rauten 120 Pf
DR 169 Freimarken: Schnitter; Wz. 1 Rauten 150 Pf
DR 170 Freimarken: Schnitter; Wz. 1 Rauten 160 Pf

Do skeneru vložíme uvedené známky v libovolném pořadí a po naskenování a přechodu do grafického editoru dostaneme následující obrázek:
Jak již bylo popsáno dříve, tento obrázek lze kdykoliv vyvolat z menu příkazem Předchozí sken po stisku pravého tlačítka myši nad obrázkem. To se hodí při různých úpravách, které nechcete použít, takže můžete původní obrázek kdykoliv obnovit.
Pro dočasné uložení a obnovení libovolného obrázku jsou k dispozici ještě další funkce:
Tlačítko M+ uloží obrázek na disk
Tlačítko MR obnoví zobrazí obrázek uložený dříve tlačítkem M-.
V menu po stisku pravého tlačítka myši nad obrázkem je možností pro uložení a obnovení obrázku ještě více a to příkazy M+ a MR se stejnou funkcí jako tlačítka M+ a MR a navíc jsou k dispozici další analogické příkazy M1+, M1R, M2+, M2R, a M3+ , M3R.

Začneme úpravami první známky vlevo č. 170 (160 Pf). Tlačítkem Storno se vrátíme do hlavního okna programu. V seznamu vyznačíme levým tlačítkem myši tuto známku a potom stiskneme tlačítko s modrou tužkou.
Po stisku Editor FILATELOP se otevře znovu naskenovaný obrázek a v něm orámujeme známku 160 Pf a stiskneme tlačítko Oříznout.
Po stisku tlačítka oříznout dostaneme:
Tlačítkem Otočení známku otočíme do správné polohy:
A po otočení dostaneme:

Nyní známku po vnějších okrajích orámujeme:
Protože v černém okolí známky mohou být skvrny od prachu, můžeme ještě provést následující kroky:
- pravé tlačítko myši a z menu příkaz Guma černá (nastaví černou barvu gumy);
- pravé tlačítko myši a z menu příkaz Gumovat vně (začerní oblast vně rámečku).

Dále přidáme z každé strany 1 mm přídavek.
Po stisku tlačítka +mm zvolíme velikost přídavku (v našem případě pro 1200 dpi to je 47 bodů)
Pokud se původně nastavená hodnota přídavku liší, provede se přídavek orámování ihned po změně, jinak stiskněte tlačítko Přídavek.

Po zadání přídavku a stisku tlačítka Oříznout dostaneme konečný obrázek s přidavkem 1 mm ze všech stran:
Známku můžeme takto uložit nebo ještě provést další úpravy tlačítkem Kontrast, jas..., zejména:
- zaostření;
- zesvětlení světlých oblastí.
V kombinaci s tlačítkem Odstín můžeme vzhled takto oskenované známky podstatně změnit, např. s následujícím výsledkem:

Poznámka: Funkce tlačítka Odstín je trochu komplikovaná a bude jí věnován zvláštní popis. Pouze touto funkcí lze dosáhnout výše zobrazeného výsledku, který vybělí světlá místa bez porušení barevnosti a sytosti barev obrázku.

Ještě si ukážeme možné úpravy známky č. 166 (80 Pf)
Známka po oříznutí a otočení vypadá takto:

Na známce nahoře je vidět část nálepky (falce). Nálepku můžeme buď před skenováním odstranit nebo ji odstraníme graficky. Pro odstranění nálepky použijeme tlačítko Zoubk. (= zoubkování).
Funkce tohoto tlačítka slouží pro zjištění zoubkování známky. Je to poměrně komplikovaný nástroj, ale našemu účelu poslouží dobře. Naše známka má dle katalogu zoubkování K 14:14 1/4, tj. HZ 14:14 1/4. Horní a spodní strana tedy mají zoubkování 14.
Nastavíme tedy rozlišení 1200 dpi a vodorovné zoubkování 14 v panelu, který se zobrazí po stisku tlačítka Zoubk.

Zoubkování se zobrazí ve tvaru řady červených kroužků. Levým tlačítkem myši nad obrázkem zobrazte zoubkování přibližně v řádku perforace a posuňte jemně červenými šipkami. Můžete změnit i průměr kroužků, případně doladit vzdálenost kroužků údajem Korekce tak, aby kroužky zapadly do zoubkování, asi takto:
Tímto postupem se odstraní viditelné zbytky nálepky. Potom stiskněte tlačítko Návrat černá perforace. Pokud byste stiskli jen Návrat, zobrazení perforace by se do upravovaného obrázku nepřeneslo. Po mírném zaostření a zesvětlení světlých míst na obrázku dostaneme následující výsledek, ve kterém již nejsou viditelné zbytky nálepky:


Následující (přpravuje se)

FILATELOP (2) - Pomocný panel

5. března 2010 v 0:22 | Ing. Oldřich Oplatek |  Filatelie

POMOCNÝ PANEL

Pomocný panel programu FILATELOP je v pravém dolním rohu hlavní obrazovky.


Pomocný panel má následující záložky:

- Obrázky (definice horního a dolního obrázku);
- Info (datum změny záznamu, hlavní klíč, pomocné klíče, zadání Specializace, Další obrázky, Odkazy);
- Prezentace (start Prezentace a definice prezentace);
- Internet (odkazy na internetové stránky);
- angl./něm. (překlad do angličtiny a němčiny, český popis).

Pokud záložky Info, Prezentace a Internet obsahují neprázdné položky, zobrazuje se před jejich názvem černá tečka:




ZÁLOŽKA OBRÁZKY

Na následujících obrázcích jsou horní a dolní obrázek a jim odpovídající údaje v záložce Obrázky.




















Dolní obrázek je výřezem horního obrázku. Originál byl naskenován v rozlišení 800 dpi, takže program mohl určit i rozměry výřezu (obrys), pokud nebylo změněno rozlišení tj. výřez nebyl zvětšen nebo zmenšen.
Vedle jmen obrázků jsou uvedeny rozměry v bodech.

Význam tlačítek:

změna nebo vložení obrázku ze souboru na disku


vložení obrázku z dodaného katalogu


úprava obrázku v grafickém editoru


dopočítání chybějícího rozměru v mm


zkopírování rozměrů obrysu do dolního nebo horního obrázku



smazání obrázku


ZÁLOŽKA INFO


Záložka Info obsahuje následující informace:
- Datum poslední změny cenových údajů;
- Datum poslední změny počtu kusů (mám, chci, prodám);
- Datum poslední změny celého záznamu (datum použití tlačítka Ulož);
- Hlavní klíč (unikátní číslo přidělené záznamu);
- Pomocné klíče, do kterých lze uložit libovolné texty pro následné výběry záznamů se stejným klíčem - pomocné klíče jsou čtyři o jsou označeny písmeny A, B, C a D;
- Tlačítko Specializace (pro informace o deskových vadách apod.);
- Tlačítko Další obrázky (pro připojení dalších obrázků se vztahem k danému záznamu);
- Tlačítko Odkazy (pro odkazy na obrázky, které jsou společné pro více záznamů).

Popisy funkce tlačítek Specializace, Další obrázky a Odkazy budou uvedeny v samostatných kapitolách.

ZÁLOŽKA PREZENTACE


Záložka Prezentace slouží pro vytvoření prezentační obrazovky se skrolujícím obsahem.
Prezentace je doplňkem pro účast na výstavách nebo burzách, kde velké detaily známek zaujmou řadu návštěvníků. Prezentaci doplňuje zvukový doprovod z nahrávek ve formátu WAV a MP3 uložených přímo v adresáři programu Flatelop. Tyto nahrávky není třeba nijak zadávat, lze je vkládat nebo mazat přímo v adresáři programu. V čase prezentace se spuštěné nahrávky postupně střídají.

Pro prezentaci byl vytvořen jednoduchý příkazový jazyk, jehož přímé používání je nepohodlné a nepraktické a nakonec ho ručně nevkládá ani sám autor, proto k němu není žádný podrobný popis.
Pro praktické použití slouží na panelu poslední tlačítko vpravo Vytvořit z popisu. Toto tlačítko vytvoří a vypíše posloupnost příkazů, které zobrazí v prezentaci nejprve menší náhled z horního obrázku, pod kterým se vypíše katalogové číslo a téma, případně i popis, pokud je uveden v textovém okně Popis hlavní obrazovky. Potom se zobrazí velký náhled horního obrázku přes celou obrazovku, pokud to poměr stran obrázku dovolí.

Význam tlačítek:

Start! - spustí prezentaci;

Neměnit - vloží na první řádek příkaz <NOOP, který nedovolí pro dříve upravenou prezentaci stisknout tlačítko Vytvořit z popisu, aby nedošlo omylem ke zrušení dřívějších úprav prezentace, řádky v editoru Prezentace lze měnit libovolně kdykoliv;

Vložit obrázek - vloží na konec prezentace libovolný obrázek vybraný z disku;

Vl. dolní (vložit dolní) - vloží na konec prezentace dolní obrázek včetně popisu, který můžete zadat v zobrazeném okně;

Vytvořit z popisu - vytvoří prezentaci kombinací zobrazení horního malého obrázku a velkého obrázku; pod menším náhledem je vypsáno katalogové číslo a téma (námět), případně i popis, pokud je uveden v textovém okně Popis Hlavní obrazovky.

Náhled prezentace bez skrolování si můžete prohlédnout volbou záložky Prezentace v Hlavním okně nahoře asi uprostřed.

Výsledný sled příkazů prezentace může vypadat např. takto:


<GENERATORBEGIN
<M,1,1
<CENTER
<A,112
<ITOP,dr0397-disp.jpg,290,342
<F,Verdana,16,1,0,00FFFF
<M,100,100
DR 397 Freimarken: Köpfe berühmter Deutscher - Albrecht Dürer
<LEFT
<M,120,120
<CENTER
<V,170
 
<M,1,1
<ITOP,dr0397-disp.jpg,993,1172
<GENERATOREND
<M,5,5
<CENTER
<ITOP,dr0397det-disp.jpg,418,342
<V,-10
<TEXTPOD
Detail známky s portrétem Albrechta Dürera
 
<TEXTPODEND
 

Několik poznámek k příkazovému jazyku prezentace:

- příkazy jsou jednořádkové se značkou "menší než", tj. < v první pozici a neukončují se žádným znakem;
- prázdný řádek se vždy v prezentaci vypisuje
- automaticky vygenerovaný text je obklopený značkami <GENERATORBEGIN a <GENERATOREND
- okraje v bodech zleva a zprava definuje <M,bodyzleva,body zprava - např. <M,5,5
- Absolutní začátek prezentace shora definuje příkaz <A,bodyshora - např. <A,112
- výstup zleva definuje příkaz <LEFT
- centrovaný výstup definuje příkaz <CENTER
- relativní svislé odsazení vůči poslednímu výstupu (mezeru) definuje příkaz <V, body - např. <V,170 - odsazení může být i záporné
-zadání textu pod obrázkem se zapisuje mezi příkazy <TEXTPOD a <TEXTPODEND
-zobrazení obrázku shora a velikost <ITOP,jméno,šířka,výška - (výška může být vynechána)
-písmo se definuje příkazem <F,jméno,výška,bold,italic,barva
kde: výška je v bodech, bold= 0 nebo 1, italic= 0 nebo 1, barva šestnáctkově BGR (bez blue-green-red bez #)
např. <F,Arial,20,1,0,0000FF - písmo Arial, výška=20 bodů, tučně,rovně, červeně,
tj. blue=00, green=00, red=FF;

Znovu upozorňuji, že tyto příkazy není třeba znát, pro běžnou prezentaci stačí sled příkazů vytvořený tlačítkem Vytvořit z popisu.

Automatická prezentace se skrolováním spuštěná tlačítkem Start! se může kdykoliv přerušit stiskem klávesy Escape (Esc) nebo volbou záložky Katalog v hlavním okně.

Protože obraz Prezentace skroluje, nelze zde uvést ukázku, tak uvádíme alespoň náhledy fází okna prezentace:





ZÁLOŽKA INTERNET

Záložka Internet umožňuje ukládání internetových odkazů (URL) k danému záznamu.
Každý řádek obsahuje název odkazu, datum vytvoření a internetovou adresu. Jednotlivé položky na řádku jsou odděleny svislou čarou.
Seznam odkazů se upravuje tlačítky:
- Odstranit - odstraní nastavený odkaz;
- Vložit - vloží nový odkaz s ručním vyplněním všech údajů;
- Vložit ze schránky - text ve schránce vloží jako internetovou adresu (kontrola správnosti
odkazu se neprovádí)
- Na Internet - spustí internetový prohlížeč s adresou uvedenou v záznamu (stejný účinek má i dvojklik myší na řádku seznamu odkazů);
- Opravit - zobrazí formulář pro opravu údajů nastaveného odkazu.

Po stisku tlačítek Vložit, Vložit ze schránky a Opravit se zobrazí následující formulář pro úpravy údajů odkazu:

Před stiskem tlačítka Vložit ze schránky vložte v prohlížeči do schránky zobrazenou adresu odkazu. Adresa odkazu se vloží do názvu adresy i do Internetové adresy. Před potvrzením O.K. můžete oba údaje opravit nebo doplnit.
Odkaz se vloží na konec seznamu odkazů. Žádné třídění odkazů se neprovádí.

Souhrn všech odkazů v celé sbírce si můžete zobrazit v záložce Sbírky stiskem tlačítka Aktualizovat odkazy ze sbírky.

ZÁLOŽKA angl./něm.

Záložka angl./něm. uchovává překlad do angličtiny a němčiny, příp. do libovolných jazyků.
Angličtina i němčina mají pole Téma a pod ním Popis.
Vedle polí Téma v obou jazycích je vždy tlačítko "m". Toto tlačítko převede text v poli Téma na malá písmena - to je výhodné při kopírování textů z Internetu, kde bývají často texty zapsány pouze velkými písmeny.

Poslední pole Popis je uvedeno ještě navíc pro češtinu. Je to prakticky redundandtní informace. Zde si můžete uchovávat libovolné poznámky. Autor tento program využívá pro výstup nabídky na Internet a toto pole je výhradně použito pro výstup popisu známek na Internet s modifikovaným obsahem určeným uživatelům z Internetu. Šikmá šipka nad popisem pro češtinu kopíruje text z pole Popis v hlavním okně.



FILATELOP (1) - program pro filatelisty a sběratele

24. února 2010 v 10:58 | Oldřich Oplatek |  Filatelie
FILATELOP je program pro evidenci známek, ale i jiných předmětů libovolného obsahu, které spojuje nutnost zobrazení obrázků a k nim připojených textů, popisů, cen apod. Program byl navrhován se snahou vytvořit co nejjednodušším způsobem seznam sbírky či katalogu.

Nabídku programu FILATELOP 7 naleznete na nové stránce www.oplateko.cz

Důvod, proč se tento popis objevuje zde na blogu, je zcela prostý. Hledám jednoduchý prostředek pro popis základních vlastností programu. Prozatím se mi prostředí tohoto blogu pro popis zdá dostatečně komfortní, ale je možné, že potřebám přípravy jednoduchého manuálu možná nebude stačit a bude třeba použít jiný nástroj. Uvidíme.
Text bohužel nepůsobí příliš kompaktním dojmem, protože dostupný editor není příliš WySIWYG a výsledky jsou nahony vzdáleny vzhledu vkládaného textu a uspořádání obrázků. Ale i tak je to editor, který umožňuje rychlou přípravu textů bez ohledu na všechna polygrafická měřítka.

Dále bych chtěl zdůraznit, že všechny obrázky, výřezy obrázků, sejmuté obrazovky, vkládané texty, rámečky a značky v obrázcích byly připraveny výhradně v grafickém editoru programu FILATELOP bez použití jiných grafických editorů.

V této kapitole naleznete:

- Stručný popis programu FILATELOP

- Hlavní okno programu FILATELOP

- Založení sbírky

- Vložení nové známky (nového záznamu)

STRUČNÝ POPIS PROGRAMU FILATELOP

FILATELOP v sobě obsahuje jak databázi, tak základní grafické nástroje pro vložení obrázků do záznamů.

Oproti rozsáhlým databázovým systémům se jedná o účelový nástroj, který poskytuje pevnou nabídku evidovaných údajů. Všechny textové údaje se uchovávají v paměti.

V programu lze vytvářet, upravovat a doplňovat různé sbírky, např. známky, pohlednice nebo mince, medaile, či jiné předmětu dle států nebo námětů.

Každý záznam může doprovázet větší počet obrázků uložených v adresáři sbírky.

S každým záznamem se vždy zobrazují v hlavním okně jeden nebo dva obrázky, zpravidla líc a rub nebo základní náhled a detail apod.

Ke každému záznamu lze připojit libovolný počet odkazů na internetové stránky.

Do záznamu lze přidat libovolný obrázek zpracovaný jiným grafickým editorem nebo obrázek přenesený ze schránky (clipboard).

Součástí programu je grafický editor, který byl primárně navržen pro úpravy naskenovaných známek a pohlednic. Neposkytuje sice velký počet funkcí, ale, zejména řadu takových, které maximální zjednodušují úpravu a vkládání obrázků známek, pohlednic, mincí a fotografií do databáze. Velké zjednodušení představuje automatické ukládání obrázků na disk a jejich vkládání do záznamů. Ušetříte si tak plno práce s vymýšlením názvů souborů a definování cest, kam je uložit. Pro názvy souborů se využívají základní údaje záznamu, takže i z věcného hlediska lze i jiným způsobem nalézt příslušný obrázek.

Program umožňuje
- přímé vkládání obrázků ze schránky včetně možnosti úprav;
- skenování přímo z programu s následnými úpravami
- ořezávání, otáčení, změnu kontrastu, jasu, zvýraznění světlých barev, měření obrázku v mm apod.;
- názvy obrázků lze zadávat libovolně, ale velice pohodlné je automatické ukládání odvozené ze základních evidenčních údajů - např. katalogového nebo evidenčního čísla;
- automatické ukládání originálů obrázků i zmenšených obrázků; při automatickém ukládání originálů se název obrázku vytváří včetně doplnění rozlišení při skenování, takže je možné určit ihned nebo i později rozměry obrázku či výřezy v mm.

HLAVNÍ OKNO PROGRAMU FILATELOP


Hlavní okno programu má následující rozvržení:


Na obrázku je na pozici líce razítkovaná známka, na pozici rubu je svěží nerazítkovaná známka stažená z Internetu. Razítkovaná známka je oskenovaná v rozlišení 1200 dpi, takže definuje přesné rozměry známky oproti známce stažené z internetu s nedefinovaným rozlišením. Rozměry známky umožňují návrh albových listů pro přesné rozmístění známek na formátu A4.
Další podrobnosti:
- Vyhledávání umožňuje nalézt záznam podle čísla, tématu, textu v popisu, roku vydání, druhu apod.
- Cenové údaje lze zadávat dle různých hledisek, např. známka svěží, razítkovaná, prodejní cena, katalogová cena apod.
- názvy obrázků a jejich umístění jsou vkládány buď automaticky nebo je lze vkládat standardně ze seznamu adresářů Windows. Rozměry v mm se rovněž vkládají buď automaticky nebo lze zadat jeden rozměr a dle poměru stran obrázku se dopočítá druhý rozměr.
- Pole poznámky slouží pro ukládání libovolných textů - např. popisů stažených z Internetu.
- Pole Popis umožňuje rovněž vkládat libovolný text - primárně je určen pro definitivní popis. Tento popis se automaticky vkládá i do tzv. Prezentace - tj. postupného zobrazování obrázků ve velkém zvětšení s vertikálním rolováním na obrazovce.


Po najetí myši nad horní nebo dolní obrázek se automaticky zobrazí lupa - zvětšený náhled okolí bodu, na který ukazuje kurzor.


Pro kvalitní zobrazení náhledu lupou musí mít obrázek odpovídající velikost - přibližně rozměr obrazovky, např 800x600 nebo podobně.

Po stisku levého tlačítka myši na horním nebo dolním náhledu se zobrazí okno s velkým náhledem obrázku, který lze zvětšovat či zmenšovat otáčením kolečka myši.


Sbírkou lze procházet v hlavním seznamu. V tomto seznamu je možné vyznačit větší počet záznamů pro další účely - například proi tisk většího počtu cenových štítků. Jednotlivé řádky se vyznačují při stisku klávesy Ctrl, souvislé posloupnosti záznamů při stisku Shift.


Prohlížení sbírky umožňuje záložka Galerie, která zobrazuje na obrazovce posloupnost obrázků záznamů sbírky. Po stisku na obrázek program přejde do hlavního okna Katalog s vyznačeným aktuálním záznamem


Údaje o známce (záznamu) zobrazuje přehlednou formou záložka Katalogový list



ZALOŽENÍ NOVÉ SBÍRKY

Vyberte záložku Sbírky
a zvolte Založit novou sbírku


1. Do pole Název souboru zapište název nové sbírky - např. Pohledy
2. Stiskněte Uložit


Po stisku Uložit se založí nová sbírka (název sbírky s příponou .fis) Pohledy.fis a zároveň se vytvoří podadresář pro ukládání obrázků s názvem PohledyStamps. V tomto podadresáři se při automatickém ukládání obrázků vytvoří později další podadresář orig pro ukládání velkých originálů obrázků.
Následně se zobrazí hlavní okno s prvním záznamem nové sbírky s katalogovým, číslem 1 a názvem tématu "První záznam". Od tohoto okamžiku můžete vkládat či přepisovat texty ve všech dostupných polích. Žádný obrázek prvního záznamu není definován.


Pokud jste netrpěliví, můžete svůj první obrázek vložit do záznamu ze schránky. Vyberte např. na libovolné internetové stránce obrázek a po stisku pravého tlačítka myši nad tímto obrázkem zvolte Kopírovat. Rovněž můžete stisknout klávesu Print Screen a potom vložit obrázek celé obrazovky.

Obrázek ze schránky se vloží do horního obrázku záznamu stiskem tlačítka označeného na obrázku šipkou - pod seznamem sbírky. Pokud chcete vložit dolní obrázek, držte stisknutou klávesu Ctrl.

Jestliže chcete vložit obrázek, který máte uložený na disku, vyberte na Pomocném panelu vpravo dole záložku Obrázky. Pro horní nebo dolní obrázek (líc, rub) stiskněte u velkého obrázku tlačítko se třemi tečkami ... a vyberte libovolný soubor na disku s příponou .jpg, .bmp nebo .png.


Rozlišení malého a velkého obrázku je z důvodu rychlosti práce s programem. Malý obrázek musí být přesným zmenšením velkého obrázku a většinou se vytváří při automatickém ukládání. Malé obrázky se používají v náhledech a v galerii. Pokud malý obrázek není definován, program pracuje vždy s velkým obrázkem, ale jeho časté zmenšování může zpomalovat činnost programu. Stejně bude program fungovat, i když bude zadán velký obrázek jako malý, ale je přehlednější ukládat originály nebo obrázky ze schránky do velkých obrázků.

Obrys v mm nebude při tomto způsobu vkládání vyplněn nikdy automaticky. Ale můžete ho vložit ručně, případně zadat jen šířku nebo výšku a stiskem tlačítka ?? dopočítat dle poměru stran obrázku chybějící rozměr.

Zadání rozměrů je podstatné pro návrh albových listů. Pole Obraz mm slouží pro vkládání velikosti obrazu, který udávají filatelistické stránky České pošty. Přičtením 1-3 mm můžete tak získat přibližně skutečnou velikost známky včetně černého okraje - záleží na zkušenostech. Pokud zobrazujete rub, měly by být rozměry stejné. Pak stačí rozměry vodorovnou šipkou přenést ke druhému obrázku.


VLOŽENÍ NOVÉ ZNÁMKY (NOVÉHO ZÁZNAMU)

Z praktických důvodů FILATELOP záznamy žádným způsobem netřídí. Jednoduše se to neosvědčilo. Pokud máte pohromadě ve sbírce známky Rakouska, ČSR a ČR, neuspořádají se chronologicky v časové posloupnosti existence těchto států. Naopak např letecké známky bývají vyčleňovány zvlášť, takže jejich uspořádání z hlediska potřeb sběratele je ryze specifické. Proto program ponechává pořadí záznamů beze změny tedy tak, jak bylo dáno pozicí při vkládání. Na libovolnou pozici lze známky vkládat a kterékoliv je možné přesouvat i mazat.

Ve sbírkách se řada údajů v záznamech často opakuje - např. u sérií (řad) známek, ale je tomu podobně i v jiných sběratelských oborech. Proto FILATELOP umožňuje vložit nový záznam nebo kopii záznamu.
Při vložení nového záznamu se základní údaje vždy přenášejí ze stávajícího (např. stát a datum vydání. Kopie záznamu vloží nový záznam s kopií všech údajů, kromě cen.

Jak poznáme později, program umí vytvářet i záznamy o celých sériích (řadách.) Proto jsou v horní části hlavní obrazovky pole "řada od" a "řada do". Do nich se uváději katalogová či evidenční čísla dané posloupnosti.

Zkopírování údaje z předchozího záznamu
V posloupnosti záznamů sbírky se často opakují stejné údaje - u známek např zoubkování, jméno výtvarníka, rytce apod.
Pro snadné zkopírování údaje z předchozího záznamu slouží tlačítko s šikmou šipkou vlevo nahoře vedle horního obrázku.
Postup:
1. Klikněte myší do pole, do kterého chcete zkopírovat předchozí údaj (v poli bude blikat kurzor);
2. Stiskněte tlačítko se šikmou šipkou a do aktivního pole se přenese kopie údaje z předchozího záznamu - v ukázce na obrázku je to údaj o měně - pfennig - Pf.
V případě kopírování párových údajů (řada od-do, obrys v mm) se automaticky zkopírují oba údaje páru příslušných položek.
Katalogové číslo
Katalogové číslo nebo evidenční číslo nemusí být přímo číslo, může obsahovat libovolné znaky. Pokud je to opravdu číslo, Nový záznam ihned vytvoří záznam s katalogovým číslem o jedničku vyšším. Kopie záznamu zkopíruje i katalogové číslo beze změny. Katalogová čísla nemusí být jedinečná a mohou se kdykoliv přepsat. Pořadí záznamů nezávisí na sekvenci katalogových čísel.

Pokud se vytvoří nový záznam za záznamem, jehož katalogové číslo obsahuje nenumerické znaky, nové katalogové číslo se nezmění ani nezvýší. Ale do pole za číslem se zapíše tzv. klíč - tj. vnitřní jedinečné číslo nového záznamu. Tento údaj můžete kdykoliv smazat či přepsat. Je vložen z toho důvodu, že automatické pojmenovávání souborů obrázků vytváří jméno souboru z katalogového čísla v kombinaci státu, údaje před katalogovým číslem a údaje za katalogovým číslem. Tak je zajištěno, že jména automaticky vytvářených souborů nebudou stejná.
Ještě jednou zdůrazňuji: katalogová (evidenční) čísla nemusí bát jedinečná a můžete je libovolně přepisovat. Nejsou to unikátní klíče, jak se používají v databázových systémech.

Přehled skupiny tlačítek pod seznamem sbírky:

1 - Změna OK (F3) - potvrzení provedených změn v záznamu. Po každé změně písmo seznamu zešedne a nelze bez potvrzení přejít na další záznam (kromě tlačítek posunu o jeden záznam vpřed či vzad, která potvrzují změnu automaticky. Až do potvrzení změny lze tlačítkem Storno změn obnovit původní obsah záznamu.

2 - červená šipka nahoru - posun záznamu o jednu pozici výše;
3 - červená šipka dolů - posun záznamu o jednu pozici níže;
4 - černá šipka nahoru - přechod na první záznam sbírky
5 - uložení obrázku ze schránky do horního obrázku (při stisknuté klávese Ctrl do dolního obrázku)
6 - vytvoření informativního obrázku s textem a katal. číslem záznamu - pro přehledné zobrazení chybějícího obrázku;
7 - P+ uchování pozice aktuálního záznamu;
8 - PR přechod na pozici uchovanou stiskem P+ (pokud procházíte seznamem a chcete se vrátit zpět na původní pozici)
9 - vrátí původní obrázek před vložením ze schránky (pro případ nesprávného vložení ze schránky);
10 - v textu Téma změní velká písmena na malá (při přenášení názvů z Internetu bývají texty často zapsány velkými písmeny, proto tento převod);
11 - x (vedle "m") vynuluje ve všech záznamech položku "chci ks"

11 - x (vedle "zaškrtnutí") vynuluje ve všech záznamech příznak "Pamatuj"

13 - ("zaškrtnutí") vyznačí ve všech záznamech příznak "Pamatuj"
14 - zaškrtnutím políčka vyznačí pro nastavený záznam příznak "Pamatuj"

Pozn.: Z celé sbírky lze provést v případě potřeby výběr záznamů s příznakem "Pamatuj" - tak lze jednoduše vytvořit např. seznam položek, které chcete koupit nebo nabídnout k prodeji.


XML jako databáze ve Windows prakticky (2)

4. října 2009 v 1:39 | Ing. Oldřich Oplatek |  XML
Další pokračování úvah o využití XML jako databáze ve Windows začnu otázkou z klasického vtipu:
Mám pro vás dvě zprávy: - dobrou a špatnou - kterou chcete slyšet dřív?
- pro optimisty tu dobrou: Program pro práci s XML formátem už funguje celkem obstojně a bude se jmenovat xmlAdminOpl.exe
- pro pesimisty tu špatnou: Program ještě není připraven k obecnému použití jako demonstrační nástroj pro doprovod tohoto textu, takže jej ještě není možné poskytnout případným zájemcům.

- pro optimisty i pesimisty: - Ale den D poskytnutí programu se už blíží a v závěru tohoto dílu se můžete podívat alespoň na několik obrázků s náhledy z tohoto programu.

Teď ale zpět k "vážné" práci. Minule jsem se zmínil, že na Internetu je skutečně řada reálných souborů ve formátu XML. Je jich vlastně neskutečně mnoho, ale jejich obsah není na první pohled zřejmý. Začneme tedy několika soubory, které jsou veřejně k dispozici na Internetu, mají v názvu příponu .xml, a tedy si je můžete prohlédnout a posoudit, zda jste moudří z jejich zobrazení v internetovém prohlížeči.

Klasickým příkladem databázové struktury v XML je nabídka titulů nakladatelství BEN na adrese BEN-ceník, resp. přímo souboru XML na adrese BEN-cenik-XML.

Poněkud složitější soubor s velmi dobře navrženou strukturou, která využívá vlastností XML, poskytuje Státní opera v Praze. Jedná se o program všech představení na měsíc s uvedením všech důležitých základních údajů, včetně postav, interpretů a odkazů na další podrobnosti o interpretech. Převod těchto dat do klasické databáze by už nebyl elementární záležitostí, protože každé představení má různý počet postav, takže základní datové schema není fixní, čili pevně dané, jako tomu bývá u evidence položek typu "zboží". Zajímavý a velmi dobře napsaný je i úvod na adrese XML exporty. Program představení na měsíc v jazyku XML si zobrazíte na adrese Program pro tento měsíc.

Výše uvedené příklady nejsou asi hned "stravitelné" pro začátečníka, ale poskytují alespoň první přiblížení k praktickému využití XML.

Nyní se vrátíme k našemu příkladu z minulého dílu o evidenci knihovny.

Takže náš kompletní databázový soubor v jazyku XML s knihovnou a s jedinou knihou vypadá takto:


<?xml version="1.0" encoding="windows-1250"?>
<knihovna>
<kniha>
<nazev>Babička</nazev>
<autor>Němcová, Božena</autor>
<cislo>1</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>
</knihovna>


Další knihu přidáme velice snadno zkopírováním bloku mezi tagy <kniha> a </kniha> a změnou
údajů příslušných položek. Po přidání knihy číslo 2 "Na západní frontě klid" autora "E. M. Remarque" bude soubor vypadat následovně (vložený text je kvůli názornosti vyznačen červeně):

<?xml version="1.0" encoding="windows-1250"?>
<knihovna>
<kniha>
<nazev>Babička</nazev>
<autor>Němcová, Božena</autor>
<cislo>1</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>
<kniha>
<nazev>Na západní frontě klid</nazev>
<autor>Remarque, E., M.</autor>
<cislo>2</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>
</knihovna>


V knihovně už tedy máme dvě knihy a stejným způsobem umíme přidat libovolný počet dalších.

Nyní se pokusíme nahlédnout na naše data z pohledu stromové struktury (tree structure), která je vlastní jazyku XML. Protože první řádek deklarace do vlastních dat nepatří (je pouze informací pro procesor zpracovávající XML), představuje až druhý řádek informaci o vstupních datech a je to vlastně hlavní definice našich dat. Ve stromové struktuře je to tzv. kořenový uzel (root node). Veškeré údaje mezi tagy <knihovna> a </knihovna> představují v XML tzv. element. Elementy jsou tedy i údaje mezi vloženými tagy do knihovny, tedy jednotlivé knihy s údaji mezi tagy<kniha> a </kniha>. Každá kniha je tedy elementem, který obsahuje další elementy. Ve stromové struktuře pak kořenový uzel obsahuje další uzly obsahující elementy. Tyto uzly jsou potomky nadřazeného uzlu, tedy "dětmi" (child), resp. dětskými uzly (child node). Každé dítě tak má svého "rodiče" (parent), resp. rodičovský uzel (parent node).
Uzly mají různou povahu. Buď jsou "jednoduché" a obsahují pouze textové elementy nebo jsou "složené" a obsahují další vnořené uzly, které mohou být opět"jednoduché " nebo "složené".

Přidáním jedné knihy navíc se původní velice jednoduchá konstrukce trošičku zkomplikovala.
Proto stromová struktura zavádí ještě další pojem "sourozenec". Knihy už máme v knihovně dvě, takže tu máme dva dětské uzly, čili dvě děti, tedy dva sourozence.

Jak už to v životě bývá, nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Knihy jsou obsahově i svojí povahou stejného typu. Přitom nezáleží na tom, zda např. u některé knihy není znám autor. V databázových systémech by byl v položce autor uveden prázdný text, tedy "nic". Z toho by bylo zřejmé, že autor není znám. V našem případě však stačí vynechat tag <autor> a autor prostě nebude. Ale stejně tak můžeme vložit prázdný element mezi tagy <autor></autor> nebo zkráceně jen <autor/>. Aspoň je tak zřejmé, že jsme autora nezapomněli uvést, ale opravdu není znám či není uveden.

Ať je tedy počet vnořených údajů stejný nebo ne, kniha zůstává knihou, ať stará či nová, roztrhaná nebo zachovalá, s názvem nebo bez názvu s autorem či bez autora, prostě - kniha je kniha, i když se údaje mohou maličko lišit. Knihy jsou tedy svou povahou rovnocenné a jsou všechny sourozenci. Ale i v životě se objeví další "prezenti" a to - nevlastní sourozenci. Jedná se tedy v našem případě o sourozence vlastní nebo nevlastní, když například nemají autora? V našem případě jsou to jednoznačně sourozenci vlastní, i když "s trochu jiným DNA". Vlastní sourozenci se označují pojmem kolekce "collection". Proč toto označení zavádět a jak tedy mohou vzniknout nějací nevlastní "bastardi"?

Představme si, že opravdu evidujeme knihovnu, zapisujeme vzorně ve formátu XML a najednou dole na polici objevíme z dětství hromadu "Čtyřlístků", které už asi nikdy nebudeme číst a přesto se s nimi nechceme rozloučit. Co teď? V databázovém systému bychom se asi vrátili zpět k návrhu struktury dat a přidali do tabulky knihovna ještě novou položku"druh" a do ní bychom zapisovali údaj "kniha" nebo "časopis" - a je zameteno a všechno je jasné, až na to, že se musí stávající databáze přetransformovat do nové struktury.

V XML můžeme udělat samozřejmě totéž a vložit do elementu "kniha" další element "druh". Zase bude trochu matoucí, že řada záznamů, označených jako kniha, bude obsahovat element se jménem uzlu "druh" do kterého budeme zapisovat údaj "kniha". Takže v knize bude "kniha" - nic hrozného, vše je v pořádku, jen je to trochu matoucí. Můžeme "kniha" přejmenovat na "položka" a už je vše bezpochyby zřejmé, tak jak to ostatně je ve většině praktických příkladů, kde se opakovaně objevují označení "položka" či angl. "item".

V XML však máme v takovém případě ještě další možnost.
Všechnu svou dosavadní evidenci ponecháme beze změny a místo elementu (záznamu) <kniha> vložíme element <casopis> se stejnou strukturou. A můžeme klidně pokračovat bez jakýchkoliv zásahů do dřívějších záznamů. Přitom stejná struktura není podmínkou, ale je třeba také vzít v úvahu následné zpracování, takže použití stejné struktury je vhodné.
Protože <kniha> a <casopis > mají stejného rodiče, ale nenesou stejné označení, máme tu najednou ty "bastardy", tedy nevlastní sourozence angl. "sibling". Kdo je vlastní či nevlastní, to je lhostejné - vznikla jakási nehomogenní množina potomků.
Potom množina knih a množina časopisů představují samostatné kolekce "collection".
V programovacích jazycích existují nástroje, které umožňují procházet v jednom cyklu všemi nevlastními sourozenci, takže v našem případě je možné společně zpracovávat knihy i časopisy.

Já osobně jsem poplatný klasickým databázovým systémům, a asi bych tento způsob nevolil a skutečně zůstal u položek v knihovně s rozlišením jejich druhu. Vše mi tak připadá jasnější bez vzniku vyjímek, pokud je to možné. Někdy se však uvedenému postupu nevyhneme a naopak je ho možné s výhodou využít.

Naše databáze by tedy mohla vypadat třeba takto (vložený text je kvůli názornosti vyznačen modře):

<?xml version="1.0" encoding="windows-1250"?>
<knihovna>
<kniha>
<nazev>Babička</nazev>
<autor>Němcová, Božena</autor>
<cislo>1</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>
<kniha>
<nazev>Na západní frontě klid</nazev>
<autor>Remarque, E., M.</autor>
<cislo>2</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>
<casopis>
<nazev>Čtyřlístek 1988</nazev>
<autor>neuveden</autor>
<cislo>3</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</casopis>
</knihovna>

Máme tedy XML databázi knihovny se dvěma knihami a jedním časopisem. Přitom je třeba upozornit na to, že značkovací jazyk XML byl vytvořen zejména pro oblast zpracování dokumentů, o kterých často není předem nic známo. Všimněte si, že jsme se vůbec nezatěžovali definováním typu položek, jejich přípustných rozsahů a ani nevíme, co je číslo nebo není číslo, co se dá sečítat, co ne, co obsahuje věcné chyby - prostě nic. Vše ostatní závisí na dalším zpracování. Ale záznamy máme pěkně pohromadě a pokud bude úplně jiný počítačový systém schopen přečíst např. naše kódování češtiny, můžeme se souborem směle přejít jinam, a tam ho přečíst také.
Právě tak můžeme svá data poslat jinému uživateli, třeba Vonáskovi, vyzbrojenému nástroji pro práci s XML, přinejmenším prohlížečem, a ten s přehledem zjistí, kdože mu vlastně jeho chybějící knihu nevrátil...

V předchozím textu jsem se zmínil o tom, že k XML neodmyslitelně patří stromová struktura z matematické teorie grafů. A také jsem uvedl, že nemám stromovou strukturu rád. Nepřipadá mi jako přehledný a všeobecně srozumitelný prostředek pro běžného uživatele, který chce vědět, kolik vydělal, kolik utratil a kolik mu zbývá na dovolenou. To vše ve stromové struktuře by bylo poněkud neobvyklé, pokud nepoužiji přímo odborného termínu "praštěné".
Žádné noviny, ani časopis, ani televizní program Vám nikdo nepodstrčí jako strom. Zůstávají pořád jen ty rodokmeny...

XML však má strom jako základní vyjadřovací prostředek. Proto vznikají pomocné nástroje, které mají v názvu angl. slovo "path", tedy "cesta". Pro pohyb a hledání v datech je třeba hledat a uchovávat "pěšinky" od kořene k nejvyšším větvím, aby se našlo, co je třeba. Tomu se prostě nedá vyhnout. Hledat v souboru XML záznam, jehož umístění je odvozeno od pořadí uložení, je prostě v tomto případě nemyslitelné, ba přímo zcestné.

Pokusil jsem se ve svém novém programu xmlAdminOPL poskytnout zájemcům prostředek pro práci se soubory XML, ale netradičním způsobem zobrazování stromové struktury, a to formou tabulek. Není to univerzální nástroj, ale kupodivu splňuje řadu požadavků, které jsem si určil v 1. díle tohoto textu. Tedy hlavním účelem je ukládání nepříliš rozsáhlých dat v programech, pracujících pod Windows.

xmlAdminOPL je nástroj, který především umožní vytvoření databáze a její naplnění. Samozřejmě následné zpracování takto připravených dat závisí na dalších návazných programech.

Program bude v Trial (zkušební) verzi zdarma a můžete si o něj napsat, zašlu Vám ho emailem. Chtěl bych mít představu o zájemcích a jejich názorech, proto prozatím není přímo ke stažení na Internetu.
Trial verze programu umí vše upravovat, opravovat i rušit, ale neumí nic uložit. Ani vstupní soubor nelze zadat libovolně, pouze lze vybrat z nabídky souborů XML na mém serveru. Počet těchto ukázkových souborů se bude rozšiřovat. Máte tak možnost dostat do rukou "nástroj ke hraní" a seznámení s možnostmi XML i vlastního programu. Nemusíte žádná data zadávat ručně, ale můžete si je stáhnout ze serveru a pak je v klidu a pohodě "ničit". Obsah i strukturu ukázkových souborů se budu snažit popsat v následujících kapitolách.

Prozatím skončím odkazy na několik sejmutých obrazovek programu s naší knihovnou a to bez dalšího komentáře.








XML jako databáze ve Windows prakticky (1)

16. září 2009 v 11:39 | Ing Oldřich Oplatek |  XML

Při návrhu programů psaných v Delphi 7 pro Windows opakovaně vyvstává problém, jak ukládat data, aby uživatel nemusel instalovat jakékoliv podpůrné databázové stroje, inicializovat jakési soubory INI a nastavovat jejich parametry - což on z pochopitelných důvodů nechce dělat a také neudělá. Většinou se nejedná o žádná rozsáhlá data, dají se uchovávat během chodu programu v paměti, ale jejich organizace v paměti je vždycky individuální, bez možnosti obecnějšího využití a bez ohledu na uživatele jde v neposlední řadě i o pohodlí programátora...

Mám velmi dobré zkušenosti s provozováním relačního databázového systému MySQL pod Windows, ale jeho použití je pro uživatelské programy prakticky vyloučené - právě pro nutnost dost komplikované instalace systému MySQL.
Prozatím se mi osvědčilo uchovávání dat v paměti v textovém formátu, přičemž jsou oddělovány jednotlivé položky v záznamech obráceným apostrofem '`'. Přístup k datům je až překvapivě rychlý, ale tento postup vyžaduje precizní návrh struktury dat předem a každá případná změna ve struktuře dat je obtížně řešitelná, protože program je fixován na pevné uspořádání položek v záznamech. Tento princip jsem využil v programu FILATELOP pro evidenci sbírky známek, kde textová data bez obrázků zabírají asi 26 MByte. Obrázky jsou ukládány v samostatně organizovaném souboru a jejich rozsah je řádově vyšší - 250 MByte. Nejdelší dobu trvá načtení dat do paměti a jejich kontrola potřebné transformace, další zpracování pak probíhá velice rychle.

Pro organizaci a zpracování dat v programu jsem tedy stanovil následující podmínky:

- nepoužití žádné další nadstavby, která vyžaduje po uživateli práci s instalací navíc;
- možnost snadných změn dat i mimo obslužný program a mořnost alespoň minimálních změn či doplňků struktury dat.

Co ale s tím? - Je plno chytrých lidí, kteří řeší problémy kolosálně většího rozsahu, ale můj malý český problém tvrdošíjně odolává jakýmkoliv pokusům o řešení - a že jsem jich už udělal dost...

Tak jsem vlastně naslepo hledal po Googlu, jak na to.
Je to vždycky problém, že začnete něco studovat a nakonec zjistíte společně s Járou Cimrmanem, že "foukáním cigaretového kouře do umyvadla s vodou zlato nevzniká..."

Ale po Internetu se stále opakují myšlenky, že XML je jazykem tisíciletí, který umožňuje zpracovávat data i dokumenty, a že to je prý to pravé - ořechové!
Koupil jsem si recenzenty vychvalovanou knihu o XML, že prý z ní teprve pochopili, co to je, jak se to používá a jak je to úžasné.
Byla to rána pod pás! Asi na třetí stránce byl přehled volání funkcí v jakémsi systému uvedený takto (necituji, jen podle paměti):
Přehled používaných funkcí:
GetCollection()
HasSiblings()
GetChildList()

Vše je zřejmé, protože názvy funkcí jsou samovysvětlující.

Asi samovysvětlující všem, ale jenom mně jedinému na světě ne! To byla opravdová porážka kontumačně! Co je to samovysvětlující a komu? A proč to nic nesamovysvětluje mně?
Zlaté staré dobré databáze! Tam mi řekli, že textová položka může mít maximálně 255 znaků a já jsem to vzal jako fakt a rozuměl jsem tomu tak, že jméno indického básníka Rabíndranáth Thákur se tam určitě vejde! Nebylo to samovysvětlující, ale zato pochopitelné...

Můj výsledek - já při svých omezených duševních schopnostech nepochopil vůbec nic. Jedině to, že v této oblasti existuje přehršel mě nepochopitelných a nesrozumitelných zkratek typu XML Schema, DOM, DTD, CDATA, XPath, XPointer, XLink, XQuery - a byl jsem hotov! - Prostě nic pro blbce! Co s tím v tak poraženecké náladě?
Nikde přehledná tabulka, kde to vzít, to mám někde koupit nebo co, nebo to vyžaduje další instalace? No prostě v hlavě zmatek. Jen každý autor vysvětlí na začátku, co je vlastně za zkratku to XML, ale to mi vůbec k ničemu nebylo, proto tady vysvětlení neuvádím, najdete ho všude.
Z toho všeho jsem usoudil, že knihy píší opravdoví odborníci, kteří buď předpokládají u užívatele znalosti - pak jsem si nemusel kupovat knihu, když mám doma tucty jiných a zábavnějších - nebo byla kniha nesprávná a pro jinou kategorii čtenářů.

Tak jsem se vlastně rozhodl popsat své pocity ještě snad ve stavu, kdy toho o XML moc nevím, ale aspoň se podělím s jinými snad na stejné úrovni o zážitky při klopotném pátrání po využitelnosti čehosi, čemu nerozumím a o čem tuším, že to snad k něčemu je.

Postupně jsem zjistil, že nejvyšším božstvem přes XML je jakési konsorcium W3C, kam směřují tisíce odkazů. Tak jsem náhodně jeden odkaz následoval. Radím vám dobře, nedělejte to! Je to pro machry, kteří tomu rozumějí, a ne pro ty, kteří o tom vůbec nic neví. Nešťastnou náhodou jsem se proklubával jakýmsi anglickým itinerářem bodů o XML a až po delší době jsem pochopil, že si konsorcium před lety stanovilo body postupu, a v tomto itineráři si pochvalně potvrzuje, které body už splnilo (prakticky všechny). Mám k těmto lidem samozřejmě úctu i obdiv, ale bohužel mi to nijak nepomohlo.

Zůstala otázka mého dřívějšího šéfa, který se při nejasnostech vždycky ptal "K čemu se to jí?"
Moje odpověď: "Vím já?"

Ale stále jsem se nevzdával. Nejsem matematik a pochopil jsem jedno, že čtu informace většinou na akademické úrovni, a to od velice vzdělaných lidí, kterým je naopak jasné, "K čemu se to jí".

Prokousával jsem se dál jako samouk bez nějakého školení, semináře či kurzu. Asi by to bylo účelné, ale já každou takovou akci většinou prospím, protože vzdělaný přednášející mi ujede do nadoblačných výšin, ke kterým jsem já prozatím nedosáhl ani prstíčkem, takže mě jeho snaha nakonec ruší v mém příjemném klimbání.

Mám průměrné znalosti o jazyku HTML pro psaní programů pro internetové prohlížeče. Bez dalšího pochopení jsem se dozvěděl, že XML je něco podobného, ale na vyšší úrovni. také to používá nepřeložitelné či nepřekládané slovo 'tag'.Na rozdíl od HTML jsem však nikde neviděl výsledky takto dokonalého XML, zatímco při zápisu několika řádků v HTML vidíte v prohlížeči okamžitě výsledky svého snažení, ať dobré či blbé, ale pořád výsledky.

Ale musím po dosavadních zkoušenostech uznat, že výsledky z XML na Internetu skutečně existují a jsou opravdu reálné, ale vše je jaksi zastřeno obrovským zázemím, které je skryto už prvotně v samotných prohlížečích, jako je Internet Explorer či Mozilla, o jejichž vnitřních schopnostech nemá našinec ani ponětí.

Základy jazyka XMLvás poučí o tom, že tag je jakýsi text mezi znaky či značkami "menší" a větší", tedy mezi znaky < a > a to chápáno včetně obou uvedených značek.


ZADÁNÍ UKÁZKOVÉ DATABÁZE

Chceme-li si vytvořit databázi o našich knihách doma, v databázových systémech bychom definovali třeba soubor nebo tabulku 'knihovna' a záznam kniha o každé knize by obsahoval položky:
- nazev
- autor
- cislo (jakékoliv evidenční číslo, třeba pořadové)
-umisteni (např. pokoj, kuchyň, dětský pokoj)

Diakritiku u názvů položek záměrně nepoužívám - je to dáno jak vlastnostmi použitého systému, tak navazujících dalších systémů. Dle mého názoru je daleko univerzálnější pro názvy souborů, tabulek a položek:

- nepoužívat znaky národní abecedy

- nepoužívat exotické znaky, které se dají vysvětlit jinak - např. matematické operátory minus, plus, ani tečku, dvojtečku, otazník, normální lomítko, obrácené lomítko apod., vyhýbat se použití samostatné skupiny znaků notoricky známých systémů, např http, xml, html, MySQL, a raději takové skupiny neuvádět ani na první pozici označení položek

- používat buď jenom velká nebo malá písmena, ať daný systém dovoluje cokoliv;
- nezačínat žádný název číslicí;
- pro lepší čitelnost se doporučuje používat znaku podtržítko (já ovšem myslím, že to čitelnost nikterak nezvyšuje)
- u rozsáhlejších systémů doporučuji název položky kombinovat se znaky z názvu souboru nebo tabulky - v našem případě např.: kninazev, kniautor, knicislo, kniumisteni - není to samozřejmě nutné, ale pak ve větší databázi se tak přehledně rozliší příslušnost položky k nadřazené úrovni.

Takže jsme trochu blíže k definici ukázkové databáze v XML.

Ale teď konečně tagy!
Tag v XML definuje cosi neurčitého, o čem není nic známo, ALE v případě naší ukázky budou tagy definovat ekvivalent souboru či tabulky v databázovém systému.
Každý údaj v XML musí být bez vyjímky uveden mezi úvodním a ukončujícím tagem, čili v tzv páru tagů. Na všechno existují vyjímky, takže i povinnost párování berte s rezervou, ale pak se jedná o speciální případy, které také mají svou logiku.
Úvodní tag odpovídá předchozímu popisu textu mezi značkami menší a větší, ukončující tag má stejný obsah jako úvodní tag, ale za úvodní značkou < má znak lomítko /
tedy např. zápis údaje o názvu knihy by vypadal takto:

<nazev>Babička</nazev>

Páry tagů lze do sebe vnořovat do libovolné úrovně, tedy pro kompletní zápis o knize takto:

<kniha>
<nazev>Babička</nazev>
<autor>Němcová, Božena</autor>
<cislo>1</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>

Abychom se ještě více přiblížili klasické databázi, musíme definovat soubor či tabulku, která obsahuje údaje o knihách - v našem případě to bude knihovna a zápis v XML bude obklíčením dalším tagem knihovna vypadat vysledně takto:

<knihovna>
<kniha>
<nazev>Babička</nazev>
<autor>Němcová, Božena</autor>
<cislo>1</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>
</knihovna>

Tak a máme jakýsi polotovar připravený, chybí už jen hodně málo, aby to nějaký prohlížeč "sežral".
Dle závazných pravidel musí každý soubor v XML obsahovat řádek deklarace s definicí verze použitého XML a s definicí kódování použitého jazyka.
Detaily deklarace nebudu popisovat, stačí pro náš případ a češtinu v prohlížeči ve Windows zkopírovat následující řádek"

<?xml version="1.0" encoding="windows-1250"?>

Tento řádek je definiční a povinný na prvním řádku - je nepárový - tím se nemusíme starat o beztak zbytečný zápis posledního řádku souboru. - Kde soubor končí, tam je "konec světa".

Takže náš kompletní databázový soubor v jazyku XML s knihovnou a s jedinou knihou vypadá takto:


<?xml version="1.0" encoding="windows-1250"?>
<knihovna>
<kniha>
<nazev>Babička</nazev>
<autor>Němcová, Božena</autor>
<cislo>1</cislo>
<umisteni>velký pokoj</umisteni>
</kniha>
</knihovna>

Soubor můžete uložit na libovolné místo na disku pod libovolným názvem s příponou .xml a otevřít v prohlížeči Explorer či Mozilla-Firefox.

Zatím není vůbec jasné, co s tím, ale z prvního pohledu vyplývá:

VÝHODY:
- pro vytvoření databáze v XML jsme nepotřebovali žádný speciální program
- pro zápis programu stačí libovolný textový editor - i přes svoji jednoduchost je vhodný Poznámkový blok (Notepad) ve Windows, který vynikajícím způsobem provádí konverze mezi různými druhy kódování;
- není třeba definovat pevnou strukturu dat ani jejich platné rozsahy - vše záleží na dalším způsobu zpracování
- struktura i data jsou uloženy v jednom souboru (na rozdíl od klasických databázových systémů, kde jsou data ukládána odděleně od vlastní struktury, či popisu databáze
- žádný záznam nemá pevnou strukturu, je možné ho kdykoliv doplňovat či modifikovat
- struktura i data mají jednotnou koncepci a lze je využít vždy a všude - takže existuje univerzální přenositelnost i mezi různými počítačovými systémy.


NEVÝHODY
- proti databázovým systémům obsahuje zápis velmi mnoho nadbytečných (redundantních) informací, které však vyžaduje obecnost zadání bez počáteční definice struktury
- velká volnost v zadávání údajů může zlákat k vysoké složitosti výsledné struktury - ačkoliv se to z uvedeného příkladu nezdá, lze postupným vnořováním vytvořit takové schéma, které donutí k pláči i ty nejotrlejší - proto je třeba zachovávat určitou ukázněnost - např u jedné knihy lze uvést více autorů, jazyk, ve kterém, byla napsána, údaje o autorovi, odkazy na internetové stránky apod. - ALE údaje o jiné knize nemusí z toho obsahovat nic, nebo zase naprosto jiné speciální údaje;
- otázka rychlosti zpracování - proti klasickým databázovým systémům nemá tento systém ve svých odezvách šanci a je třeba ověřit, zda je při použité struktuře a rozsahu dat vůbec reálně využitelný
- vše je trvale uloženo ve vnitřní paměti, takže otázka kapacity paměti je velice podstatná.

Nakonec malá poznámka. Na Internetu jsem narazil na dotaz nějakého Američana, který prosil o pomoc, jak rozbalit a dešifrovat XML soubor, který má k dispozici, že se mu to nedaří...
Snad to není narušení cizích práv - zde je uvedená struktura, vzniklá prostým vnořováním, kterou nejsem schopen pochopit a ani to snad nechci. Gordické uzly nejsou právě mým koníčkem.
Do úryvku XML jsem pouze vložil úvodní deklaraci ?xml a zastřešující tagy <polozka> a </polozka>. Jinak je vše korektní. "Tak jak na to přátelé?" (opět citát z Cimrmana, ale pouze jako řečnická otázka, já sám žádné řešení nehledám, ale je možná zajímavé nahlédnout na strukturu XML pocházející z Nového světa.)
Vraťme se teď k našemu výše uvedenému příkladu.

Je uložený na našem serveru www.oplatek.cz a můžete si ho hned prohlédnout. odkazem na: knihovna1.xml


Uvidíte např. toto:



Na první pohled nic zajímavého.Jistě jste něco takového už někdy viděli, třeba jen náhodou při procházení Internetu. Znovu s Járou Cimrmanem: "Co tam s tím?"

Ale přece jenom určitý rozdíl tu je. Jak v barevnosti, tak v grafickém uspořádání.
Někdo s našimi daty něco provedl.
Je to právě zabudovaná funkce v prohlížečích, která:

- kontroluje syntaktickou správnost souboru XML. Pokud bude soubor obsahovat chybu, prohlížeč na vás nešetrně vybafne, ale dokonce vám napoví, kde zjistil chybu. Soubor s chybou prostě nepřijme. Myslím, že to už je velká přednost, že nebudeme dále pracovat s narušenými daty.

- grafické uspořádání ukazuje tzv. stromovou strukturu našich dat. Je zřejmé, že knihovně je podřízena kniha.

- u některých tagů se objevily červené pomlčky, resp. minusy. Stiskem myši na minusu můžete podřízenou větev sbalit - ( následně minus nahradí plus) a stiskem plusu podřízenou větev opět rozbalit.

Z toho je vidět, že s našimi daty už můžeme nějak pracovat, i když velice omezeným způsobem.

Mačkat minus a plus je trochu málo, to uzná každý.

Hledal jsem na internetu prohlížeče a editory XML. Buď neumím hledat nebo mám v mozku málo závitů. Stáhnul jsem dva nebo tři prograny nabízející mnoho funkcí, kterých já jsem ovšem nedorostl ani náhodou. Stále všichni autoři zdůrazňují možnost zobrazení stromové struktury.
Jako primitiv - já bych chtěl vidět data, jako např.v administrátoru MySQLAdmin ve formě nějaké tabulky "či co", když už jsem s takovým úsilím vecpal do XML jednu jedinou knihu Babička od Boženy Němcové. Je opravdu chyba u mě?, nebo u Boženy Němcové, u které tehdy podobně jako u postaviček Renčína "častokrát ani na Internet nebylo..."
Další editor se vychloubal nejen zobrazením stromu, ale i v textovém tvaru. K mému překvapení mi zobrazil to, co jsem do souboru pracně nadatloval.


Tak si říkám, hledám pořád programy zadarmo, co se, od toho dá očekávat? Není všechno jako MySQL, kde je poskytována obyčejným smrtelníkům opravdová kvalita a to zcela zdarma.

Společně s uhlobaronem ze hry Posel z Liptákova jsem změnil strategii podle jeho výroku "Mě budoucnost v naší branži zajímá, na to bych si rád připlatil!" A ejhle ceny značně vysoké, ale s příslibem, že programy dokáží všechno, i to co, si nejde ani představit! Na jednu Babičku od Boženy Němcové mi přišlo 500$ za "robustní implementaci" skoro dost.
Zobrazil jsem si v jednom Free programu poštovní úřady v ČR, v domění, že se třeba dozvím, kdy má otevřeno pošta v Kolíně v ulici Pod Hroby (u nádraží).
Dozvěděl jsem se následující ve stromové struktuře:
Posuďte sami:
Kolín jsem nenašel, dle mého názoru se hledat ani nedá, bůhví. Další program předvedl totéž v barevném rozbalovacím provedení, Kolín nikde, zůstal někde "pod hroby" stromové struktury. Ale navíc mi zobrazil celý textový soubor bez možnosti vyhledání zadaného slova. Na to tedy databázi nepotřebuji, stačí mi ten Notepad. Naopak se skláním před tvůrci programu MySQLAdmin, tam jsem schopen při svých daných duševních schopnostech najít všechno co potřebuji a aspoň v případě nutnosti opravit snadno nějaký překlep.
Nevzdávám, hledám dál. Už nenávidím položky typu ntElement - základního to typu v souborech XML, tento typ jsem nevědomky použil všude, aniž bych o tom měl tušení.

Nespočívá tedy velké rozšíření a úspěch jiných systémů v jejich snadnějším porozumění? Jenže bohužel jsem hned v úvodu určil, že žádný nadstavbový systém nechci.

Nechci vlastně ani stromovou strukturu, nahání mi totiž hrůzu. Snažíl jsem se v tom něco malilinko zkusit - byly to galeje. Je moc hezké, že se dá stromem elegantně procházet rekurzivními algoritmy - "Víte co je to rekurzivní algoritmus? Ne? Tak to ani nechtějte vědět!"
Je to něco jako v Hrabalových Postřižinách - chytne se vám kabát na motocyklu do sekundérního kolečka a vy jezdíte tak dlouho dokolečka, až dojde benzín. Pak vás snad někdo odveze - v lepším případě domů, v horším do ústavu
Mé tušení o významu XML však zůstává neotřeseno, jen hledám cestu, kudy na to, aby tato "potrava" byla trochu stravitelnější.
Jen se obávám, aby mé snažení neskončilo na hromadě odpadků z kuchyně, jako svého času defenestrovaní (tedy "vyoknění") místodržící Slavata, Martinic a písař Fabricius. Ti na tom aspoň později vydělali. A to pak začala velká třicetiletá mela, jak jsem kdysi zaslechl ve škole.

V příštím díle tohoto pojednání se pokusíme rozšířit knihovnu o více knih - ale to by bylo trochu málo. Pokud se vše podaří, měl by být k dispozici malý zkušební program, který uvedená data ve formátu XML jakž takž zobrazí v lidsky "stravitelné formě" bez nutnosti pochopení dalších rozsáhlých nadstaveb. A také se pokusíme opravdu najít v Kolíně tu poštu "Pod Hroby". Kupodivu to opravdu jde...

Ptáčci na našem balkoně (březen 2009)

1. března 2009 v 13:06 | Oplatkovi |  Ptáčci
Chtěli jsme se podělit o několik fotografií zahradních ptáčků, kteří nás navštěvují na balkoně v Ostravě - Porubě v 5. poschodí 11ti poschoďového paneláku.
Ani nechápeme, jak nás v té záplavě mnoha oken najdou, ale přesto tu máme řadu pravidelných návštěvníků.
Fotografie nejsou dokonalé, ptáčci nechtějí posedět, ani není čas na trvalé pozorování, přesto se někdy podaří alespoň trochu slušnější obrázek. Ale podle nás nikdy žádná fotografie nenahradí malířovu kresbu.

Nakonec jsme vytáhli starou rodinnou relikvii po rodičích z období 2. světové války- knížku Ptáci s kouzelnými obrázky Karla Svolinského. A kupodivu, řada vlastností ptáků, jak byly popsány před 60 lety, stále platí.
Brhlík chodí hlavou dolů, kos je až trochu přidrzlý, ale stejně se nás bojí. Ale kosové mezi sebou jsou udatnými bojovníky a perou se a vyhánějí o život, dokonce sváději vzdušné bitvy, ani nechápeme proč, potravy u nás mají dost.

Toto je náš vůbec první pokus o blog. Těšíme se, že přidáme pár fotografií, ale tvorba blogu pro nováčka není triviální záležitostí, jak se nás snaží autoři návrhu stránky blogu přesvědčit. Asi jsme hloupí, ale zatím nám to moc nejde a naše stránka vypadá spíše tak, jak to vyšlo nebo samo chtělo, ale rozhodně není dle našich představ... Snad se to časem poddá... Uvidíme!


A stejný ptáček v mistrovském podání Karla Svolinského na známce z roku 1959

Kam dál